Státní fond životního prostředí podlehl teplárenské lobby

Co tahle zdánlivě nevinná věta znamená?

Co tahle zdánlivě nevinná věta, potichu aplikovaná do nových pravidel NZÚ znamená?

Snahou všech dodavatelských firem, zabývajících se instalací obnovitelných zdrojů, v tomto případě fotovoltaických, je, aby přetoky do distribuční soustavy byly minimální. Instalovaný fotovoltaický zdroj je ovšem koncipován na pokrývání spotřeby domu nejenom v letních měsících, kdy je výkon nejvyšší.

To z logicky věci znamená, že přetok do distribuční soustavy bude v letních měsících existovat vždy, pokud není regulován, respektive omezován výkon elektrárny. Omezování výkonu jde zcela proti ekonomice projektu a obecně proti snaze zajistit si dodávku vlastní elektrické energie lokální výrobou.

Výjimkou by mohla být regulace výroby v souvislosti s ohrožením stability distribuční soustavy, ale zde o podobném případu nehovoříme.

Kam mohou směřovat přebytky z fotovoltaiky?

Zejména v letním období pak vzniká situace, kdy bateriový systém je naplněn a výkon fotovoltaického zdroje je vyšší než spotřeba.

Výkupní ceny fotovoltaické energie jsou na trhu v ČR minimální, její sdílení má omezené možnosti, a proto se standardně nabízí možnost umístění nadvýroby do předehřevu teplé užitkové vody.

Ekonomika takového postupu je jasná za situace, kdy dodávka tepla z centrálního zdroje vytápění již běžně přesahuje 1000,- Kč/GJ.

Vezmeme-li v úvahu zmíněnou hodnotu, přičemž v řadě lokalit je tato cena výrazně vyšší, dostaneme se na 3,50 Kč za 1 kWh umístěnou do tepla, oproti 0,50 Kč/kWh výkupní ceny přebytku z fotovoltaického zdroje.

Co to znamená pro bytové domy napojené na teplárnu?

Pokud jste ovšem bytový dům, napojený na centrální zdroj tepla a hodláte pro instalaci fotovoltaického zdroje využít podpory z NZÚ, pravděpodobně s umístěním přebytků do teplé užitkové vody nově neuspějete.

Proč tomu tak je?

Státní fond životního prostředí tvrdí, že je to ochrana proti snižování účinnosti soustavy centrálního zásobování teplem.

Faktický dopad použití přebytků z fotovoltaického zdroje k ohřevu teplé užitkové vody do teplárenského provozu je však prakticky minimální.

Poskytovatel dotace argumentuje dále předpokladem, že teplárny souhlas s umístěním přebytků budou vydávat. To samozřejmě ukáže praxe.

Nicméně historická zkušenost s provozovateli centrálních zdrojů energie hovoří o opaku.

Skutečný důvod, proč byla zmiňovaná podmínka, hendikepující obyvatele domů, napojených na centrální zásobování teplem, implementována do aktuálně platného programu NZÚ, zůstává nejasný a každý obyvatel si jej může pouze domýšlet.

Je podmínka v souladu se záměrem podpory obnovitelných zdrojů?

Co je ale zcela zřejmé, je fakt, že podobná opatření jdou zcela mimo záměr unijních opatření na podporu obnovitelných zdrojů energie a co víc, v řadě případů i proti podmínkám unijních fondů, z kterých je i program NZÚ financován.

Je pochopitelná snaha státu podporovat rozvoj účinných teplárenských soustav. Ovšem i tak není podobná podpora obhajitelná za situace, kdy nemá věcnou logiku a znevýhodňuje část populace, konkrétně té, napojené na centrální zásobování teplem, oproti druhé.

Nadto je třeba podotknout, že do seznamu účinné soustavy zásobování tepelnou energií (USZTE) jsou zapisováni provozovatelé centrálních zdrojů tepla nikoli podle podílu obnovitelných zdrojů energie na výrobě tepla, ale také podle jiných kritérií.

Jakou roli hrají kritéria pro účinnou soustavu?

Pak se v takovém seznamu ocitne teplárna, která má sice nulový podíl obnovitelných zdrojů, ale má instalovány kogenerační jednotky, které vedle tepla vyrábějí ziskově i elektrickou energii.

Následně je lehce odvoditelné, že majitelé tepláren mají významný vliv na orgány státní správy, a tedy i připravovanou legislativu.